fff
pátek 3. ledna 2020
čtvrtek 2. ledna 2020
čtvrtek 20. srpna 2015
Věříte na osobní auru, která o Nás mluví pravdu?
Zdravím Všechny, po delší pauze jsem zase tu s novými myšlenkami a životními příběhy. Jsem na sebe nazlobený, že jsem měl takovou pauzu, ale asi to tak mělo být, a tímto se chci omluvit tedy především sám sobě :-).
Rád bych se věnoval něčemu, co jsem za poslední čas zažil a dost mě to ovlivnilo. Dalo by se říci, že jde o to, jak vlastně vy sami působíte na ostatní lidi. Věřím, že se najdou někteří, kteří mě pochopí a zanechají tu i nějaký vlastní názor, ale teď k věci.
Přemýšleli jste někdy, jak svým tělem působíte na ostatní lidi? Já nad tím občas trochu nechám projít pár myšlenek, ale když se mi najednou v životě začalo ukazovat, že moje aura je opravdu silná. Nedalo mi to a začal jsem do toho více "šťourat", právě teď a právě tady.
Navedla mě na to situace, která se mi vytvořila právě v pauze, ve které jsem nic nenapsal, takže mohu říct, že ten čas nebyl zbytečně investovaný. V poslední době se snažím co nejvíce času věnovat svému osobnímu rozvoji a rozvoji svého rozhledu a všeho toho co se kolem točí, takže ikdyž tu nic nenapíšu, neznamená, že jsem se flákal :-). Zároveň bych rád sdělil, že toto není výmluva ačkoli to tak může znít, protože si myslím, že opravdu dělám v poslední době všechno pro svoji šťastnou budoucnost.
Když jsem toho osudového dne vyrazil užít si svoji první dovolenou v tomto roce, netušil jsem ani náhodou, že by te to takhle mohlo rozuzlit. Sbalil jsem si věci na kolo, které jsem si v posledním čase s pomocí kamaráda dal dohromady, tímto ti děkuji, a vyrazil jsem na cestu směr Třebíč. Moje první delší cesta se stanem, spacákem a karimatkou mě obrovsky naplňovala už od samého začátku, ale když jsem dorazil na místo přišel právě ten okamžik, o kterém tu už od začátku básním. Můj stan byl nepotřebný :-), protože právě svojí osobní aurou jsem okouzlil nejednoho člověka, který se semnou zrovna seznamoval, to byl ten okamžik, který mě donutil se začít více zajímat o osobní auru a myslím téma, které s tím úzce, možná i široce, souvisí a to řeč těla.
Dlouho jsem nepoznal člověka, který by nepoznal někoho podobného mně, a já zároveň poznal někoho nového. A to jsem si myslel, že za jinou mentalitou lidí bych musel odjet trochu dále, než-li jen na vysočinu.
Tímto se mi ukázala další cesta a to ta, že to, co my opravdu hledáme, mnohdy není tak daleko jak si doopravdy myslíme. Z toho mi ještě vzešlo ponaučení, že když něco hledáme, nehledejme to zbytečně daleko a zbytečně složitě, jen se zamysleme a obětujme trochu více času tomu plánu, pak ta cesta bude o to jednodušší. Děkuji :-)
Rád bych se věnoval něčemu, co jsem za poslední čas zažil a dost mě to ovlivnilo. Dalo by se říci, že jde o to, jak vlastně vy sami působíte na ostatní lidi. Věřím, že se najdou někteří, kteří mě pochopí a zanechají tu i nějaký vlastní názor, ale teď k věci.
Přemýšleli jste někdy, jak svým tělem působíte na ostatní lidi? Já nad tím občas trochu nechám projít pár myšlenek, ale když se mi najednou v životě začalo ukazovat, že moje aura je opravdu silná. Nedalo mi to a začal jsem do toho více "šťourat", právě teď a právě tady.
Navedla mě na to situace, která se mi vytvořila právě v pauze, ve které jsem nic nenapsal, takže mohu říct, že ten čas nebyl zbytečně investovaný. V poslední době se snažím co nejvíce času věnovat svému osobnímu rozvoji a rozvoji svého rozhledu a všeho toho co se kolem točí, takže ikdyž tu nic nenapíšu, neznamená, že jsem se flákal :-). Zároveň bych rád sdělil, že toto není výmluva ačkoli to tak může znít, protože si myslím, že opravdu dělám v poslední době všechno pro svoji šťastnou budoucnost.
Když jsem toho osudového dne vyrazil užít si svoji první dovolenou v tomto roce, netušil jsem ani náhodou, že by te to takhle mohlo rozuzlit. Sbalil jsem si věci na kolo, které jsem si v posledním čase s pomocí kamaráda dal dohromady, tímto ti děkuji, a vyrazil jsem na cestu směr Třebíč. Moje první delší cesta se stanem, spacákem a karimatkou mě obrovsky naplňovala už od samého začátku, ale když jsem dorazil na místo přišel právě ten okamžik, o kterém tu už od začátku básním. Můj stan byl nepotřebný :-), protože právě svojí osobní aurou jsem okouzlil nejednoho člověka, který se semnou zrovna seznamoval, to byl ten okamžik, který mě donutil se začít více zajímat o osobní auru a myslím téma, které s tím úzce, možná i široce, souvisí a to řeč těla.
Dlouho jsem nepoznal člověka, který by nepoznal někoho podobného mně, a já zároveň poznal někoho nového. A to jsem si myslel, že za jinou mentalitou lidí bych musel odjet trochu dále, než-li jen na vysočinu.
 |
| Nábřeží Třebíče |
Tímto se mi ukázala další cesta a to ta, že to, co my opravdu hledáme, mnohdy není tak daleko jak si doopravdy myslíme. Z toho mi ještě vzešlo ponaučení, že když něco hledáme, nehledejme to zbytečně daleko a zbytečně složitě, jen se zamysleme a obětujme trochu více času tomu plánu, pak ta cesta bude o to jednodušší. Děkuji :-)
čAU ČAu
pátek 7. srpna 2015
Nutíte někoho do situací, které Vás zrovna napadnou a stojí opravdu za to?
Ahoj lidi :-), napadlo mě se s Vámi podělit o jednu myšlenku, nebo něco takového. Dalo by se i říct, že bych rád něco doporučil.
Nerad někoho do něčeho nutím, myslím, že by se navzájem lidé neměli cíleně nutit nebo ovlivňovat se. Myslím si, že všechno podobné jednání, by měl člověk jen přirozeně vkládat do svého života na základě něčeho prospěšného. Na základě osobního růstu nebo třeba postupu ve vzathu, ať už s člověkem nebo věcí :-).
Ale teď k věci. Chtěl bych doporučit jeden film, který si myslím, že by měl vidět každý člověk na téhle planetě. Je to sice jen můj subjektivní názor, ale opravdu mi moc pomohl a pán, který tenkhle příběh napsal mi velice přirostl k srdci, svým pohledem na svět a jednáním. Jeho citáty mne každým dnem ženou vzhůru :-).
Jedná se o Dana Millmana, spisovatele narozeného v Californii roku 1946, který napsal svůj poloaitobiogfarický román, jejíž zfilmovanou verzi Vám chci doporučit. Knihu mám v plánu teď koupit, protože dlouho nebyla k sehnání, jmenuje se Cesta pokojného bojovníka a samotný film je nazvaný Pokojný bojvník. Takže pokud chcete, pusťte se hned do toho, film je i k dohledání na stránkách Youtube v plné podobě.
Nakonec bych Vás všechny ty, kteří ještě nemají naplánované shlédnutí filmu, chtěl alespoň trošičku zasvětit několika citáty "vystřiženými" přímo z filmu, aby jste měli možnost se opravdu rozhodnout, zda-li ještě shlédnutí filmu nezvážité, protože stojí opravdu za to!
Nerad někoho do něčeho nutím, myslím, že by se navzájem lidé neměli cíleně nutit nebo ovlivňovat se. Myslím si, že všechno podobné jednání, by měl člověk jen přirozeně vkládat do svého života na základě něčeho prospěšného. Na základě osobního růstu nebo třeba postupu ve vzathu, ať už s člověkem nebo věcí :-).
Ale teď k věci. Chtěl bych doporučit jeden film, který si myslím, že by měl vidět každý člověk na téhle planetě. Je to sice jen můj subjektivní názor, ale opravdu mi moc pomohl a pán, který tenkhle příběh napsal mi velice přirostl k srdci, svým pohledem na svět a jednáním. Jeho citáty mne každým dnem ženou vzhůru :-).
Jedná se o Dana Millmana, spisovatele narozeného v Californii roku 1946, který napsal svůj poloaitobiogfarický román, jejíž zfilmovanou verzi Vám chci doporučit. Knihu mám v plánu teď koupit, protože dlouho nebyla k sehnání, jmenuje se Cesta pokojného bojovníka a samotný film je nazvaný Pokojný bojvník. Takže pokud chcete, pusťte se hned do toho, film je i k dohledání na stránkách Youtube v plné podobě.
Nakonec bych Vás všechny ty, kteří ještě nemají naplánované shlédnutí filmu, chtěl alespoň trošičku zasvětit několika citáty "vystřiženými" přímo z filmu, aby jste měli možnost se opravdu rozhodnout, zda-li ještě shlédnutí filmu nezvážité, protože stojí opravdu za to!
Takže tu je video a přeji krásný zbytek dne, buďte vděčni a žíjte život podle svých představ :-). Přesně tak jako ho žiji já :-), protože můžu říct, že je to skvělé!
čAU ČAu
středa 5. srpna 2015
Když se řekne "Úspěšný den"
Zdravím lidičky, je tu další skvělý den a zároveň čas na další počtení. Tak s chutí do něj!
Chtěl bych zrekapitulovat svůj včerejší, jak já říkám "Úspěšný den", abych Vám mohl nějaký způsobem mohl přiblížit, co to pro mě vlastně ten "Úspěšný den" znamená :-).
Když jsem se rádno probudil v 7 hodin, ještě jsem měl takový ten pocit, že nejsem dospaný, už skoro tradičně jsem stiskl tlačítko odložit na mém budíku, a ještě si protáhl ten skvělý pocit, který máte určitě všichni také rádi.
Už ráno, když jsem vylezl z postele, jsem měl dobrý pocit, že se bude dařit, ale nevěděl jsem nic, jasnovidectví jsem ještě nepokořil za své :-). Nasnídal jsem se sebral věci co potřebuji k mojí práci, a vyrazil jsem směrem Brno. Obědnal jsem se totiž v pondělí k mojí oblíbené paní holičce, pač už to bylo nutné :-).
Když jsem znovu po měsíci vyšel z kadeřnictví, cítil jsem se naplněn novou energií, jako bych se znovu narodil, šel jsem oběhat nějaké úřady, protože teď musím ještě něco vyřešit a v tu chvíli mě volal můj známý z práce, že už pro mě má zásilku, kterou jsem si u něj objednal, takže jsem se sebral a vydal se směr Židenice. Skvěle jsme si popovídali, prokonzultovali nějaké strategické věci a napadlo mě, že mám ještě dost času, takže jsem zavolal mojí expřítelkyni a zeptal se jestli má čas, a ona měla, což mě velice potěšilo :-). Společně jsme douklízeli něco u ní doma, poklábosili a vyrazili do indické restaurace. Mimochodem já a indická restaurace, to jde do sebe :-). Dal jsem si středně, tedy podle indického značení, palivé menu a dali jsme se do jídla. Bylo to výborné, ale v ten okmažik už jsem se zase chystal na další schůzky.
Vyrazil jsem od restaurace a hned směrem na hlavní nádraží, už jsem měl trošku zpoždění, ale nic se nestalo, já vždy říkám, ikdyž nerad chodím pozdě, že 10 minut není zpoždění :-). Hned po setkání jsme se vydali do hospůdky na Českou a krásně jsme si pokecali. Nabil jsem další energii, skočil v mezičase do kanceláře, ještě jsem potřeboval zkontaktovat pár lidí s cílem domluvit se na další den a už jsm zase mazal na další schůzku.
Celý den jsem byl emocionálně, cílevědomě i fyzicky nabitý a ten pocit, že jsem se nezastavil mi dělal moc dobře :-), takže nemůžu popírat, že mě to nebavilo, bylo to skvělé, všem vřele doporučuji. "Zvedněte svých pět písmen" a něco s tím svým životem udělejte, vždyť lidi, žijeme jen jednou. Život je sice dlouhý, ale ubíhá rychle :-). Co ztratíte tím, že si odpustíte třeba nějakou hru, nebo film? Já myslím, že nic :-), ale je to každého názor.
Když jsem se tedy sešel tento den s poslední osobou, kamarádkou ze střední, kterou jsem velice dlouho neviděl, přišla ta sladká tečka. Všechno to hezké, co mě pronásledovalo celý den ještě rozkvetlo a bylo to znát. Emoce lítali po celé kavárně a měli jsme si co říct, a to bezpochyb.
Chtěl bych zrekapitulovat svůj včerejší, jak já říkám "Úspěšný den", abych Vám mohl nějaký způsobem mohl přiblížit, co to pro mě vlastně ten "Úspěšný den" znamená :-).
Když jsem se rádno probudil v 7 hodin, ještě jsem měl takový ten pocit, že nejsem dospaný, už skoro tradičně jsem stiskl tlačítko odložit na mém budíku, a ještě si protáhl ten skvělý pocit, který máte určitě všichni také rádi.
Už ráno, když jsem vylezl z postele, jsem měl dobrý pocit, že se bude dařit, ale nevěděl jsem nic, jasnovidectví jsem ještě nepokořil za své :-). Nasnídal jsem se sebral věci co potřebuji k mojí práci, a vyrazil jsem směrem Brno. Obědnal jsem se totiž v pondělí k mojí oblíbené paní holičce, pač už to bylo nutné :-).
Když jsem znovu po měsíci vyšel z kadeřnictví, cítil jsem se naplněn novou energií, jako bych se znovu narodil, šel jsem oběhat nějaké úřady, protože teď musím ještě něco vyřešit a v tu chvíli mě volal můj známý z práce, že už pro mě má zásilku, kterou jsem si u něj objednal, takže jsem se sebral a vydal se směr Židenice. Skvěle jsme si popovídali, prokonzultovali nějaké strategické věci a napadlo mě, že mám ještě dost času, takže jsem zavolal mojí expřítelkyni a zeptal se jestli má čas, a ona měla, což mě velice potěšilo :-). Společně jsme douklízeli něco u ní doma, poklábosili a vyrazili do indické restaurace. Mimochodem já a indická restaurace, to jde do sebe :-). Dal jsem si středně, tedy podle indického značení, palivé menu a dali jsme se do jídla. Bylo to výborné, ale v ten okmažik už jsem se zase chystal na další schůzky.
Vyrazil jsem od restaurace a hned směrem na hlavní nádraží, už jsem měl trošku zpoždění, ale nic se nestalo, já vždy říkám, ikdyž nerad chodím pozdě, že 10 minut není zpoždění :-). Hned po setkání jsme se vydali do hospůdky na Českou a krásně jsme si pokecali. Nabil jsem další energii, skočil v mezičase do kanceláře, ještě jsem potřeboval zkontaktovat pár lidí s cílem domluvit se na další den a už jsm zase mazal na další schůzku.
Celý den jsem byl emocionálně, cílevědomě i fyzicky nabitý a ten pocit, že jsem se nezastavil mi dělal moc dobře :-), takže nemůžu popírat, že mě to nebavilo, bylo to skvělé, všem vřele doporučuji. "Zvedněte svých pět písmen" a něco s tím svým životem udělejte, vždyť lidi, žijeme jen jednou. Život je sice dlouhý, ale ubíhá rychle :-). Co ztratíte tím, že si odpustíte třeba nějakou hru, nebo film? Já myslím, že nic :-), ale je to každého názor.
Když jsem se tedy sešel tento den s poslední osobou, kamarádkou ze střední, kterou jsem velice dlouho neviděl, přišla ta sladká tečka. Všechno to hezké, co mě pronásledovalo celý den ještě rozkvetlo a bylo to znát. Emoce lítali po celé kavárně a měli jsme si co říct, a to bezpochyb.
Takže si myslím, že za tento skvělý den mohu jen poděkovat, Svému Vesmíru, který za mnou stále stojí. Cítím to, a chtěl bych už jen na konec všem, kteří tento článek čtou, že "Víra předchází zázraku".
čAU ČAu
pondělí 3. srpna 2015
Seznamme se
Zdravím všechny, kteří se těšili na nový příspěvek, tentokrát to bude nějaká část z mého života před tím, než se vůbec narodil tento skvělý nápad.
Jsem Martin Bohatý, narozený 20.12.1994 v Brně na Obilním trhu. Moje matka mě tam přivedla na svět, za což jsem jí obrovsky vděčný, vděčný za to, že jsem mohl vstoupit do tak skvělého světa, dnešního světa. Světa, kde pomaličku odchází všechny překážky a my si můžeme budovat doslova vlastní život, bez jakýchkoli překážek, které tu dřív bohužel byly.
Jak jsem procházel životem, ze školy na školu, dostal jsem se až k času, kdy jsem začal navštěvovat mnou vybranou Střední průmyslovou školu stavební v Brně, kterou jsem úspěšně zakončil maturitní zkouškou a pokračoval na další stupínky. Momentálně studuji Vysoké učení technické v Brně na stavební fakultě s oborem stavební inženýrství. Tuto školu jsem si vybral kvůli mé lásce k oboru staveb, a upřímně také proto, že se mi ještě nechtělo do práce :-). Rodiče mě ve studiu podporují, tak proč toho nevyužít, a jen kvůli tomu se můžu zdokonalovat touto cestou ve svém životě, nabírat zkušenosti v různých oborech a budovat si ten i vlastní vysněný život.
Bydlím u Otce, mám totiž rozvedené rodiče. Ale v nejbližší době, bych chtěl dosáhnout řekněme pravidelného příjmu, abych se mohl osamostatnit a ulevit tím rodičům od těch výdajů, protože si myslím, že už mi přinesli to, co jsem měl dostat. Neříkám, že jsem se měl jako "V Růžové zahradě", ale dopřáli mi to, co by měl dostat a poznat každý, tu lásku, která vlastně nic nestojí. Když se nad tím zamyslíte, je to krásné, mám pravdu? :-)
Když jsem mluvil o příjmech, tak bych to rád hodil na pravou míru. Chci směřovat někam výš, než si přeje průměrný člověk na naši planetě, mám velké vize, které Vám nemohu sdělit, ale věřte, že pokud se mě budete držet, třeba se také někam posunete :-), byl bych zato moc rád. Cizí úspěch, který jsem zapříčinil já, mě mnohdy těší více, než ten vlastní. Myslím si totiž, že mým posláním je dělat službu lidem a toto je přesně ta služba, o které jsem se zmínil.
Pohybuji se mezi úspěšnými lidmi a stoupám vzhůru každým dnem, mým cílem, o kterém bych se mohl zmínit, je všeobecný rozhled, na kterém hodlám pracovat až do konce mého života. Někdo by si řekl, ale když umřeš, tak už ti to bude k ničemu. Nemám pravdu? Ne, moje víra, kterou si sám formuluji totiž říká, že naše duše si propůjčují těla. Takže jakmile skončíme náš další život, pokračujeme do dalšího, ve kterém svoje učení budeme dále rozvíjet, laicky řečeno :-).
Doufám, že jsem Vám alespoň trochu nastínil, něco o mé osobě, samozřejmě hodlám pokračovat, mám i nějaké negativní vlastnosti, o kterých bych se rád zmínil :-), ale pro tuto chvíli nezbývá nic jiného, než se rozloučit. Přeji úspěšné chvíle.
čAU ČAu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)